Znáte to? Rozkousané pastelky, tužky, okousané nehty, vykousané dírky do triček?

Mám jednoho takového Kousáka doma. Dokud si jenom kousal nehty, ještě jsem si říkala: “Klidek, to bude dobrý.”

Když si rozkousal první plavecké brýle, které ale v kurzu přeci jenom potřeboval, už jsem si začala klást otázky. Když jsem našla stopy zubů na rámu postele, mazali jsme k psychologovi. Krom doporučení „hodně se mazlete“ jsme žádnou jinou praktickou radu nedostali… a okusování pokračovalo dál. Hledala jsem všude možně jak Kousákovi pomoct.  Ale všechny pomůcky a kousátka jsou pro miminka a jemu v té době bylo už pět let a chlapak velký, že vypadal na sedm.

Až úplnou náhodou jsme našli kompenzační pomůcku jako dělanou pro Kousáka. Zalíbila se a hodně nám pomohla. Rozhodli jsme se, že zkusíme pomoct i dalším rodičům.

Tak vznikl Kousák