Zdravý Nemocný

Kousák je už třetí týden doma, za jeden týden vděčíme přechytralé lékárnici. V této souvislosti musím říct, že opravdu obdivuju všechny matky, co se rozhodly vzdělávat své děti doma.

Sedíme si takhle u stolu s Kousákem a Světlankou (Kousákova víkendová ségra) a malujeme. Oba milují akvarelové pastelky a tak si malujeme velikonční témata. V tom Kousák spustí: „Mami, když jsem takhle dlouho nemocný, tak si občas připadám jako opuštěný rohlík v regále. Pak si mě někdo koupí a sní.“

Světlanka se uchechtne a prohlásí: „A pak tě vykaká!“ A popadá se smíchy za břicho. Kousák se zamyslí a kontruje: „No, a pak se zase složím do rohlíku…“ To už se vkládám do konverzace já. Too úplně ne, Kousáku. Ale to, co se vykaká, se vyveze na pole, aby se pohnojila půda. Do půdy se zaseje obilí, až vzejde, tak se z něj umele mouka a z mouky se upečou…  Oba unisono vykřiknou: „ROHLÍKY!!!“

Kousák se opět na vteřinu zadumá a dodá: „Tak to jsem vlastně takovej nesmrtelnej rohlík.“ :-)

Toliko ke všem reinkarnacím a jiným náboženským tématům ...