Vysvědčení je tady a s ním prázdniny!

I my žijeme v rytmu školního roku a to znamená, že dnes je ve škole už jenom velká párty a zítra jdeme pro vízo.

Kousák se moc těší, protože má představu, že se celé dny bude jenom válet u tabletu. Jenže já už jsem o úskalí nestrukturovaného volného času psala, takže tohle prostě nehrozí. Přestože Aspergerův syndrom je handicap zejména v sociální oblasti, my se nevzdáváme a pořád Kousáka vystavujeme podnětům. Škola je povinná, ale takový kroužek Juda, plavání a zdravého cvičení na záda už ne a přesto tam náš Kousák chodil celý rok.  Občas na něj přijde krize a chce všeho nechat a nikam nechodit, ale protože jsme ti nejhorší rodiče na světě a vůbec tomu nerozumíme, tak ho vždy na kroužek odvezeme a pokaždé je po kroužku nadšený a vypráví, co nového se naučil. Letos si vyplaval jednu stříbrnou medaili a teď chce prý hodně trénovat, aby vyhrával samé zlaté, no proč tohle nepodpořit, že? Celkově se na prázdniny těšíme všichni, bude to jako vždy náročné, ale taky zábavné. Těším se na další Kousákovy perly, protože když jsme spolu, máme větší možnost jeho perlení zaznamenat. Bude mít víc času na kámoše. Zrovna včera jsem ho musela jít hledat, protože maminka kamaráda nemohla toho svého kluka najít. Odcházeli s krabičkou, že půjdou chytat kobylky. To vám byl pohled pro bohy, oba jsou o hlavu vyšší než jejich spolužáci a ještě ta těla moc neovládají, muž to komentoval slovy: „ už jsi někdy viděla radostně běžet dvě žirafy?“  Takže tyhle dvě žirafy se nám najednou někde zatoulaly. Našla jsem je u potoka, náš Kousák po kolena ve vodě, špinavý až za ušima ale radostné úsměvy, našli žáby.  Tak takhle to bude u nás o prázdninách.  Kousák hodně vyspěl za poslední rok, co jsme se přestěhovali zpátky do Čech. Jsem na něj pyšná a taky na nás, že držíme lajnu, že polevujeme jenom tam, kde je opravdu třeba, že věříme v Kousákův pokrok a vidíme ho každý den. Za naši Kousákovic rodinu hodnotím uplynulý rok na jedničku s hvězdičkou.