Víte, kde máte své limity? A kde je mají Vaše děti?

Mám za sebou neuvěřitelnou lekci, kterou mi udělil náš syn.

Bude mu teď v březnu 9 let. Chodí do druhé třídy základní školy, má asistentku pedagoga, a tak nějak to zvládáme.

Už od minulého ledna, chodí náš Kousák sám do školy i ze školy. Taková normálka, jsme na malém městě, cesta do školy vede spíš zahrádkářskou kolonií a lesem. Nikde žádné nebezpečí. Jsme si teda naivně mysleli. Postupně jsme začali objevovat různá úskalí, a to největší je asi potok. Ano potok, který provází Kousáka po celou cestu do školy. Malý potůček, naprosto neškodná záležitost, řeknete si. Jenže jak se ukázalo, jak pro koho. Už během jarních a letních měsíců se občas Kousák vrátil v takovém stavu, že pod nánosy bahna větviček a žabích vajíček ho nebylo poznat. Řeknete si je to kluk, tohle je normální. Občas se domů vrátil v normálním stavu, občas jsme si ani nevšimli, že je mokrý, protože se hned mazal převléknout. Jak moc je to pro něj velký problém jsme však  měli možnost pochopit až teď v zimě, kdy nastaly velké mrazy -10°C apod.

Kousák byl po nemoci, rozhodla jsem, že nepůjde na poslední hodinu tělocviku a půjde rovnou domů. Učitelka i asistentka byly informovány a my jsme doma čekali na Kousáka. A ten nepřicházel a nepřicházel. Musela jsem mu zavolat a nahnat ho domů. Dorazil… po hodině, cesta normálně trvá čtvrt hodiny. Venku -8°C a náš Kousák vyléval vodu z bot a z rukavic s tím, že mu ujely nohy a on spadl do potoka. O tom, že venku hodinu čekal na spolužáka až mu skončí hodina TV aby spolu šli domů snad ani nebudu mluvit. Milý Kousák byl naložen do teplé vany, dostal na zadek (občas ujedou nervy i mně) a musel psát 50 vět „Ze školy musím jít rovnou domů.“ Na druhý den se ale opakovala stejná situace. S tím, že syn byl ještě víc mokrý než den před tím. Říkám si, to přeci nemůže myslet vážně? Včera dostal na zadek a trest a dnes se zopakuje ta samá situace. Ptám se synka, aby mi pomohl najít řešení. Jak to uděláme, aby se cestou vyhnul potoku a šel rovnou domů. Dostalo se mi odpovědi: „Budete pro mě jezdit“ …hm, „No tohle není úplně řešení, které tě naučí samostatnosti Kousáku.“ Zamyslel se a prohlásil, že teda vysušíme všechny potoky. A tady mi došlo, že jsme každý někde jinde. Nemá kapacitu na to, co po něm momentálně chceme, aby se vyhnul potoku. Je to tak obrovské lákadlo, že zastíní všechny tresty. Protože ty jsou potom, ale potok je tady a teď. Narazili jsme na limit, hranici, něco, co prostě nejde. Víte, co to je pro mě? Já jsem byla vychovávaná v tom, že všechno jde, nic mě nezastaví a když budu chtít dokážu všechno. Jen tahle teorie asi nepočítala s Aspergerovským chápáním světa. Takže teď syna vodíme do školy i ze školy. Počkáme až povolí mrazy.