„Těžká práce“ v rámci senzorické integrace

Těžká práce jsou aktivity, při kterých tělo vyvíjí tah nebo tlak. Může se jednat o tenzi tvořenou něčím co tlačí nebo tahá proti tělu (plavání, kde voda tlačí proti tělu) nebo tenzi vytváří tělo samo (visení na hrazdě, kde tělo vytváří tah vlastní vahou).

Kdo může mít z takových činností prospěch?

No přeci všichni. Všichni potřebují do programu zařadit náročnější aktivity. Koneckonců se jedná o cvičení, při kterém by tělo mělo dostat trošku zabrat. A zejména děti s dysfunkcí senzorické integrace  a to z těchto důvodů:

  • Poskytuje proprioceptivní vjem svalům a kloubům. Toto může být velmi uklidňující a může pomoci regulovat stres a strach.
  • Děti s dysfunkcí senzorické integrace mají velmi často problém si uvědomit své vlastní tělo v prostoru a čase. Je to důvod proč se tak hodně a zvláštně hýbou, točí, naráží do věcí – snaží se „uzemnit“ tělo. „Těžká práce“ jim v tomhle uvědomění si těla a uzemnění může velmi pomoci.
  • Může to snížit potřebu kousat a žvýkat. Mnoho dětí s dysfunkcí senzorické integrace má potřebu kousat a žvýkat. Je to jejich způsob, jak se uklidnit. Je to velmi jednoduchá, ale účinná strategie k autoregulaci stresu. Některé děti mají tuhle potřebu velmi agresivní až destruktivní, což může velmi ovlivnit kvalitu jejich života. Agresivita a destrukce je intenzivnější, když dítě nemá tzv. senzorickou dietu nebo další způsoby, jak se zklidnit, takže si vyberou tu nejjednodušší cestu a žvýkají nebo koušou. Pakliže celé tělo dostává dostatek proprioceptivních vjemů a impulsů (napr. Těžká práce) během dne, jejich potřeba ničit se snižuje.
  • Dostatečný proprioceptivní impuls může zvýšit koncentraci a pozornost. S tím správným senzorickým impulsem jsou děti schopné být v klidu mnohem delší dobu, protože jsou tzv. uzemněny a vědí, kde se v prostoru a čase nacházejí. Například, jeden chlapec z mé praxe je velmi impulsivní a aktivní, takže  než začneme s terapií, nechám ho chvíli řádit v tělocvičně na opičí dráze. Teprve potom si můžeme spolu sednout ke cvičením a neztrácíme čas neustálým přiváděním pozornosti na danou činnost. 


  • „Těžká práce“ má i vedlejší efekt. Vzpomeňte si na to, co cítíte v rukou, když odložíte těžké břemeno, které jste nějakou dobu nesli. Vaše ruce stále jakoby cítí tu tíhu a vy mnohem lépe cítíte vaše ruce a všechny svaly. A z toho důvodu může větší tělesná aktivita a zátěž ve správné míře pomoci předejít senzorickému přetížení a udržet soustředění a pozornost.


Jak taková „těžká práce“ může vypadat:

  1. Plavání je výborná aktivita, protože voda vytváří tlak na tělo a proti němu nezávisle na způsobu pohybu.
  2. Dělat trakař (když jdete po zemi rukama a někdo druhý vám drží nohy ve vzduchu)
  3. Chůze na „raka“  
  4. Plížení a plazení
  5. Domácí práce jako  - zametání, vytírání, vysávání, tlačení prádelního koše apod.
  6. Nošení něčeho těžkého – ideálně na zahradě, lahve s vodou, kyblíky s pískem, tašky se závažím doma apod. 
  7. Houpání – pokud se umějí sami houpat  
  8. Hnětení, stláčení a tvarování modelíny, nebo jiné hmoty určené ke hraní.
  9. Skákání na trampolíně
  10. Skákat přes švihadlo, gumu, panáka  
  11. Jízda na odrážedle, koloběžce
  12. Lezení po náčiní, hrazdách, žebřinách, visení na kruzích
  13. Hra na zápas
  14. Žvýkání

Jak vidíte, „těžká práce“ může být i zábava a zároveň terapie.

Nezapomeňte, že každý máme potřeby jiné a co je pro jedno dítě jednoduché a nenáročné, může být pro jiné velmi náročné až demotivující. Stejně tak se schopnosti a potřeby mohou měnit ze dne na den. Co jeden den může být zábava, bude druhý den nepřekonatelná námaha.


Terapie „těžkou prací“ bude různá dítě od dítěte a je potřeba najít tu správnou míru. Pokud bude zátěž příliš malá, nebude to mít ten správný efekt. Pokud bude zátěž příliš velká, bude mít demotivující až frustrující účinek. Nechte si pomoci od ergoterapeuta, ten vám pomůže najít tu správnou míru.

Občas děti nevidí smysl ve cvičeních, která jim ukládáte, je potřeba jim dát cíl. Pokud mají něco nosit, je dobré říci, kam a proč. Nebo pokud jste v tělocvičně, tak jim dát na konec opičí dráhy oblíbenou hračku, předmět, odměnu.

V žádném případě nedávat tyto aktivity za trest (bouchnul jsi bratra budeš teď chodit „na raka“ 10 krát po chodbě a zpět.) Není to jejich chyba, nevědí jak správně regulovat své potřeby. Spíš z toho udělejte hru a zábavu a celá rodina se může účastnit.

Hlavně se bavte!