Řád, hranice a řízená zábava

Ať chcete nebo ne, děti „na spektru“ a myslím, že i Adháďata mají silnou potřebu řádu, hranic a pomoci při strukturování volného času. A o té bych mohla už něco vyprávět. Asi nejhorším obdobím je pro nás čas prázdnin, nebo různého volna v průběhu školního roku, protože to všechno ač vítané, je prostě vybočení z normálu a rutiny.

Už jsem tu psala o našem těšení se na narozeniny…. Kousák oslavy miluje, ale většinou si udělá svou vlastní představu o tom, jak to bude probíhat, a když se představa neslučuje s realitou, máme doma zase naše polojasno.

Druhou takovou kapitolou jsou různé prodloužené víkendy, ředitelská volna apod.  Moje strategie je: „jedem alespoň přibližně tak, jako v normálním čase“, jen Kousáka nechám vyspat, když už MiniKousák nenechá vyspat mě.  Ale dopoledne žádná televize, žádný tablet, troška čtení, troška psaní a počítání a pak hurá ven. Utahat, unavit, vyvětrat. Ano, většinou jsem nejvíce utahaná já, to je pravda, známe to všichni.

Přesně tenhle problém jsme řešili i ve škole během přestávek. První paní učitelka měla pocit, že děti by měly mít absolutní svobodu a žádný dozor, aby se naučily zodpovědnosti za své jednání,  ano logiku to má, ale…. během přestávek se hlavně ti, co potřebují řád neuměli moc rozumně zabavit a tak se řešily různé bolístky a škody na majetku. Když to došlo do stádia, kdy jsem si říkala, jestli snad to svoje dítě půjdu hlídat o přestávkách do školy já, dostali jsme novou učitelku. A tahle paní učitelka moc dobře ví, co je potřeba a tak nebylo těžké ji ukecat na takový malý trik na chodbě školy.

Stálo mě to pár stovek na materiálu, 3h čistého času plazení se po školní chodbě v podřepu a lepení vymyšleného plánku na kachličky, ale výsledek stojí  za to! Už ráno, jak děti běžely po chodbě se zarazily a pak hned zkoušely, a ptaly se a skákaly. Předbíhaly se a trošku kolem divočily, ale odpoledne, jak přišel Kousák domů, jsem se ho ptala jak se na to děti tváří, prohlásil: “Mami, někteří tam chodí i během hodiny a říkají, že jdou jako na záchod, aby si mohly v klidu zaskákat!.“ A to přeci za to stojí ne?