Narozeniny a Velikonoce…

Víte jak to vypadá, když se Aspík na něco těší? Je to strašná fuška, je to náročné, vyčerpávající a nervy uzlující. A nejen pro Aspíka, ale pro všechny kolem. Náš Kousák už měsíc ví, že bude slavit narozeniny. Byl to můj blbý nápad, zaznačit to datum i do Kousákova kalendáře. Moje slabá chvilka, uznávám, ale tak nejak to pořád zkouším… Možná to znáte taky.

A za chyby se platí. Takže zatímco se jiné děti na svoje narozeniny tak nějak normálně těší a čekání prožívají s jistou snesitelnou netrpělivostí, Kousák se každé ráno budí s tím, že dnes jsou ty narozeniny a jde ke kalendáři, aby zjistil, že to tak není. Pak prožívá hluboké zklamání, které ho opravdově vyčerpává.

Odpoledne přijde domů ze školy a ptá se, jak bude vypadat ta jeho oslava… Kousáku půjdeme jenom na oběd s babi, dědou a tetama. “Aha, ale dárky dostanu, že?”, téměř cítím jeho obavy.  “Ano, Kousáku, dárky určitě budou, ale není to jako o Vánocích, nepíšeme Ježíškovi, ale necháme se překvapit, co nám případně hosté přinesou.”

Pak zkusí mojí odolnost otázkou z jiného soudku: “Mami a můžu si na oslavu vzít tablet?” “Ne, Kousáku, oslava je na tvoji a miniKousákovu počest. Slavíme to, že jste se ty a MiniKousák narodili a jsme rádi, že tu jste s  námi.” A hlavou mi probleskne:  Když si vezmu, že jsem ještě ve 32 letech prohlašovala, že nikdy žádné děti mít nebudu, jste oba takový trošku zázrak.”  A dodám už nahlas s pohledem upřeným do Kousákových velikánských očí: “Tablet zůstane doma. Budeme se hezky bavit s těmi, co vám přijedou popřát.” (To jsem ještě netušila, že polovina pozvaných padne za oběť letošnímu chřipkovému nevyzpytatelnému viru.)  Tohle kolečko ranního zklamání a odpoledního vyjednávání jsme si oběhli každý den, celý měsíc. Občas mi to připomínalo oslíka ze Shreka a jeho repliku “už tam budem?”

Dnes to dopadlo na výbornou. Jsem moc ráda, že to máme zdárně za sebou. Padlo na to jedno kousátko, a jeden nehet na palci u nohy, dvě zimní čepice, jedny rukavice, dvě gumy na gumování a nevím kolik hraček, protože ty jsou pašovány na tajňáka do školy, aniž bych to vždy postřehla… jo a taky jeden deníček a jedna versatilka. Teď má půjčenou moji a doufám, že to přežije – Kousák i moje versatilka -  než mu pořídím po svátcích novou.

Momentálně už zbývá přežít jenom Velikonoce. A  to je oproti těšení se na narozky úplná brnkačka. Zítra dáme leháro, nabarvíme vajíčka, je nám jedno jestli bílá nebo hnědá, chlapi upletou pomlázky. Já se Světlankou upečeme beránka a hodíme se do pohody. Po tom vyčerpávajícím měsíci si to všichni opravdu zasloužíme.

A po Velikonocích už se budeme těšit na letní prázdniny. Protože Kousák nemá vůbec pojem o čase, tak máme na dva měsíce klid. :D

Ne, nebudu je značit do kalendáře, nebojte!