Mamí, já chci něcó!

Blíží se Den Dětí a s ním i zamyšlení nad tím, čím děti potěšit.


U nás už delší dobu zkouším spíše než věci movité, pořizovat dětem zážitky, prožitky a společně strávený čas. Zatím se mi vždy osvědčilo vzít děti na výlet, než jim kupovat blbinky, které potom stejně za půl roku letí do koše. Nicméně kolikrát mě až zaráží, jak náš mladší, kdykoliv jdeme do obchodu, chce „něco“ koupit. Cokoliv, pak kolikrát ani neví, co vlastně chce, ale hlavně „něco“. Občas si vzpomenu na mladší sestru kamarádky, která mamince hlásila: „Mamí, já chci něcó!“ Když jí maminka odvětila: „Bětko, vždyť máš kašpárka.“ Milá Bětka hodila kašpárka na zem a pokračovala: „Už nemám, mamí já chci něcó!“

Jak na tohle reagovat? Já nevím, recept na to moc nemám. Tak nějak instinktivně tuším, že to asi bude potřeba větší pozornosti a podle toho zkouším situaci řešit. Obejmout rovnou v obchodě nebo se domluvit na společné aktivitě až dorazíme domů. To samé jsem tak před dvěma roky řešila se staršími dětmi, když jsme šli někam na výlet. Jejich jediný zájem byl, co nám taťka koupí. A kupovalo se kdeco, hlavně ať taťka „něco“ koupí. Přívěšek na klíče (pod záminkou vzniku nové sbírky, která mimochodem nikdy nevznikla) malý nic neříkající suvenýr… prostě blbiny, které pak nakonec zůstaly zapomenuty v baťohu po příchodu domů. Tohle za mě vyřešil Turistický deník. Každé dítě má svůj a když někam dorazíme, kupují se samolepky, které si do deníčku nalepí a k tomu si můžou dát razítko, když ho v destinaci mají, nebo  něco napsat. Hlad po kupování „něčeho“ na výletech ustoupil. Navíc je to fajn motivace, zaplňují deníček.

Hlad po „něčem" může být také hodně hlad po vjemech, které dětem občas chybí. Proto jsem s nimi tak ráda venku, v přírodě. Občas je donutím zavřít oči a jmenovat co slyší, co cítí, čím to tam voní. Je to fajn, občas se dozvím, že ač jsme kolem potoku určitě nešli, slyšeli jsme vodopád. Nebo, že jsme rozhodně, ale rozhodně slyšeli medvěda. Je to zábava. Kačka ze zodpovědnávýuka, má tuhle skvělou hru na ven Lovec a nemusí to být jen do přírody, ale klidně i do města. Hodně pomáhá motivovat naše PCivály vyběhnout ven a aspoň to zkusit.

Tak šup šup ven!  Den Dětí by měl být o radosti ze života, svobody a pohybu.