Kousáku kostičku!

Náš první žverk byl tedy Brick Stick. Kousákovi jsem ji vybrala já, protože mi bylo jasné, že by chtěl Dino a já netušila, jestli to vůbec bude fungovat. Po značných peripetiích pomůcka konečně dorazila. Hned se jí u nás začalo říkat “kostička”.

První velká chyba byla nevysvětlit Kousákovi, že zapínaní se nekouše. O první bezpečnostní zapínaní jsme
příšli během dvou dnů a riskli jsme nošení na pevno.

Představa, že ze zámoří táhneme jen náhradní šnůrku
byla vtipná. Kousákovi se kostička líbila, ale jak byl pořád napomínaný, ať nic nekouše, tak teď bylo třeba
zapracovat na tom, ať kouše hlavně kostičku. Tím jsme se dostávali do vtipných situací, kdy dítě napomínáme na hřišti slovy “Kousáku! Kostičku!” Zarazily mě až vyděšené a tázavé pohledy okolních maminek. 

Je fajn, že v našem případě s námi spolupracovaly jak učitelky ve školce, tak potom i ve škole. Stačilo vysvětlit, že to je kompenzační pomůcka a má ji pro to, aby se uklidnil a nekousal ani nic jiného.
Pochopili jsme všichni rychle, a tak je Kousák v klidu a ve větší pohodě jsou učitelky i já s manželem.