KOUSÁKOVA VÝHRA

Když se děje něco pozitivního je potřeba to šířit dál. Pro potěšení, pro inspiraci, aby i ostatní věděli, že se dá s autismem žít „normálně“. Proto se chci pochlubit a podělit s Vámi o to, co se Kousákovi tenhle týden povedlo.

Kousák velmi rád tráví svůj čas ve vodě, už od svých ještě necelých tří let chodil do Komety plavat. Sám, bez maminky.  Tohle mu jde velmi dobře, cítí se ve vodě fajn. Nemusí si tam zavazovat tkaničky ani dělat jiné z jeho pohledu nesmyslné aktivity. V bazénu se řádí, plave, potápí a za odměnu na konci hodiny se jde na tobogán.

Když jsme se odstěhovali do Itálie, po prvním půlroce, jen co pochytil základní italštinu, šel zase do kurzu plavání. Už tam naznačovali, že by mohl začít závodit. Tenkrát nastala první panika, že závodit určitě ne. Jooo blbnout ve vodě, to ANO. Ale hlavně po mně nechtějte žádné velké výkony. Nechali jsme to být.

Po přestěhování zpět do Čech, šel zase do plavání tam, kde ho to bavilo nejvíc, do Kohoutovic.  Tímto velmi doporučuji tuto plaveckou školu Brno. Celý tým, ale hlavně trenéři jsou úžasní a svým skvělým citlivým a respektujícím přístupem zbavili nejedno dítě strachu z vody i plavání. Už i MiniKousák tam plave!

Takže Kousák je zase ve svém plaveckém klubu, a přišlo to,  čemu se nedá vyhnout: Pozvánka na první závody. Nejdříve nastala panika, že závod ne, on nechce závodit. Povídali jsme si o tom, že to je první závod pro téměř všechny děti, které byly pozvané, že si to půjde jenom zkusit, aby viděl, jak takový závod vůbec vypadá. Takže jsme v neděli nakonec opravdu na bazén dorazili. Děti šly sami, rodiče zůstali na ochozech… já pyšná matka, nabitý telefon připravený k foto i video dokumentaci jsem sledovala co bude… A bylo!

Kousák se měl jít rozplavat a najednou se bál skočit do vody. Stál na stupínku, kousal si ruce a nemohl… Bylo vidět, že chce, ale nemůže. Slezl ze stupínku a já si vzpomněla na Mr. Beana na plovárně. Kousák si šel stoupnout stranou. Jsem proti rodičovskému zasahování do trenérských kompetencí, tak jsem čekala co bude. Dítě na mě vrhalo smutné pohledy, tak jsem se pro jistotu stáhla do zázemí. Když jsem nakoukla později, už byl ve vodě. Zase se potvrdilo, že tahle plavecká škola byla prostě správná volba! Trenérka ho dala do krajní lajny, aby se cítil jistější. 

Pak nastal TEN okamžik samotného závodu. První disciplína byl znak. Startovalo se z vody, takže žádný stupínek. Kousák odstartoval jako profík a jel až do konce. Vylezl z vody, tvářil se jako kakabus, a já si říkala: Super! Zvládl ovládnout strach, trému a závodil!

Velký zlom nastal při vyhlašování výsledků. Náš Kousák, který si ani nešel stoupnout s ostatními, protože si nemyslel, že by se mohl umístit. Jaké překvapení, když se z ampliónu ozvalo, že Kousák si vyplaval stříbrnou medaili v disciplíne znak! Jú, Kousák se rozzářil štěstím jak vánoční stromek. Já štěstím uronila slzu dojetí, protože byla odměněna jeho neuvěřitelná odvaha. Malý krok pro lidstvo, ale šíleně obrovský krok dopředu pro Kousáka!