Jak Kousák měnil až vyměnil ..... aneb nácvik sociálních dovedností v praxi

To, že děti na spektru mají problém s vnímáním sociálních pravidel, zavedených vzorců chování a celkově se prostě mezi lidmi cítí tak trošku jako z jiné planety už víme. Ale umíte si představit, co to znamená v praxi? Poskytnu Vám takový menší náhled do reality.

Kousák nepatří mezi děti, které by se družit nechtěly. On se druží velmi rád a hodně strádá tím, že mu to nejde. Snaží se své nedostatky zakrývat a kompenzovat jinak. Machrováním, vytahováním se a snahou vyhovět všem ve všem (teda kromě svých rodičů).

Kousák jel se třídou na výlet do jeskyní, dostal malé kapesné, aby si mohl koupit buď nějakou súšu, pohled, suvenýr… Koupil si dle jeho slov spinner. Když jsem ho chtěla vidět, tak prý ho má David…hm. „Kousáku, proč má tvůj fungl nový spinner David?“ zeptala jsem se. „Mami já jsem mu ho musel dát!“ „Ano? Jak to?“ Už jsem fakt byla zvědavá, co se to vlastně stalo.  A bylo to velmi jednoduché, Kousák, přestože měl vydatnou svačinu poskládanou pouze z velmi oblíbených kousků a nechyběla ani sladká tečka, měl potřebu si vzít sušenku od Davida. Ten ho nechal sušenku sníst a teprve potom mu sdělil, že mu za ni  musí něco dát. Když náš Kousák nevěděl, co by mu tak dal, milý David si řekl rovnou o spinner a ten náš dobrák mu ho dal protože: „ David si o něj mami řekl. Já jsem mu ho musel dát, protože súšu už jsem neměl!“ Má to logiku, že? Vůbec ho nenapadlo, že by mu mohl dát jednu ze svých dobrot.

Jedno odpoledne dorazil Kousák, dodřený na rukou, v kolenních jamkách velké šrámy, na zádech modřinu….co se stalo? „Mami ten pes prostě nešel udržet!“ hm… „Jaký pes?“ žádného opravdu nemáme a mít nebudem.  Navíc Kousák se psů bojí. Z Kousáka vždy vše leze jako z chlupaté deky a navíc dosti nelogicky. Byl s partou kluků venku a oni mu dali na hlídání psa, aby si mohli zahrát společně nějakou PC hru. Teprve když jsem se ho ptala, jestli se pak vystřídali a mohl si taky zahrát, nebo jestli mu aspoň slíbili, že příště si bude moct zahrát mu došlo, že se nechal využít. Uzavřel to tím, že ten pes byl legrační, chytal šišky ale pak se „splašil“ a chtěl utéct, tak našeho Kousáčka pěkně protáhl kolem lavičky a po hřišti.

Další taková parádička, na Den dětí, měli ve škole honbu za pokladem, a dodnes jsem nepochopila, jak to bylo, ale Kousák si z truhly vytáhl Prasátko od Medvídka Pú, které ho moc nepotěšilo (beru to jako velký skok do předu, protože ještě pár měsíců zpátky by mě ukecával, abych mu ho koupila). A nějaký druhák si vytáhl odpornou oranžovou slizkou věc, kterou náš Kousák moc chtěl. Jak myslíte, že to dopadlo? Padli na to dva Piloti Friction, které dostal k svátku, protože si je moc přál.  Jeden v hodnotě 90,-kč. To už jsem se naštvala a požadovala pera zpět. Kousák se moc pochlapil, chlapce odchytil v jídelně a sdělil mu, že maminka se za ta pera moc zlobí a že by je chtěl zpátky. K jeho překvapení, chlapec souhlasil. Jsem zvědavá, co přijde příště.

Někdo tohle nazývá šikanou, nebo velkou frustrací, ale  kdy jindy se to děti mají naučit? Teď jde jenom o sušenky, pera a nějaký ten šrámeček. Učí se na prkotinách velké věci. Ani žádný řízený nácvik sociálních dovedností mu tohle nedá. Proto jsem ráda, za tu bandu „rošťáků“, kteří ho takhle krásně bez velkých následků trénují.