Jak to tedy je s tím kousáním? Zaútočme na smysly!

Podívejte se kolem sebe. Kolik lidí ve vašem okolí, si něco strká do pusy, nehty, tužky, vršky od propisky, jídlo… hoooodně jídla, cigarety.

 Nám lidem je to prostě příjemné. Když se narodí malý člověk, tak svět nejdříve ochutnává a to docela dlouho.  Je dobré takového človíčka v tom jeho ochutnávání když ne podpořit, tak aspoň nezastavovat. I já jsem to občas říkala: "Ne! Fuj, to se do pusinky nedává. Vyndej to!" V tom mi pomáhaly svorně babičky, a přidávaly další věci, co by se do pusy vlastně vůbec neměly strkat. Víte proč? No jasně, protože tam jsou bacily.

Vzpomínám si na svoje prázdniny u mojí babičky na vesnici. Lítali jsme celý den venku a nepamatuju si, že by nás kdy někdo nutil do jídla. Když babička upekla buchtu, mohli jsme se zbláznit, protože čokolády, bonbony a sušenky, byly nedostatkové, buchta byla jediná sladkost. Když dozrálo ovoce, naučili jsme se lézt po stromech, protože sotva zralé ovoce bylo neuvěřitelně silné sladké lákadlo. V létě jsme obraceli seno, chodili husám na kopřivy, škubali spařené slepice, okopávali a pleli zahrádky. Ne, nevzpomínám na staré dobré časy. Vůbec ne! Jen si to sesumírujme, co vše jsme takhle mohli poznat na vlastní kůži (hlavně na rukou).  Venku je teplo, zima, větrno, vlhko. Když jsme spadli do potoka, tak všechno dohromady. Stromy, tráva, kopřivy, kameny, hlína, voda, kůra, bolest, strach, radost, to vše jsou velmi důležité vjemy, které prostě mozek potřebuje. Pokud se mu z nějakého důvodu nedostanou, (sterilní prostředí, uzavřené prostředí, vývojová vada, tělesný hendikep apod.), začne si potřebu vjemů kompenzovat jinak. Jak? Tou nejjednodušší cestou, přes pusu. Je to taková vjemová nedokrmenost, těmto dětem se říká senzoričtí hledači.

 Dá se jim pomoci. Nejlepší by byl ergoterapeut, který se specializuje na senzorickou integraci, ale v naší republice byste je spočítali na prstech jedné ruky. Nicméně smyslovou terapii můžete dělat i doma. Hrajte čichová, hmatová a sluchová pexesa. Společně připravujte jídlo, které voní, má různé povrchy a konzistence. Třiďte a perte prádlo. Ten kontrast mezi vůní špinavého a čerstvě vypraného je úžasný. Při své práci se setkávám s rodiči dětí s různými omezeními, mentálními či tělesnými. Každý jeden rodič se snaží, aby jeho dítě bylo čisté, najedené, v teple, v bezpečí, a hlavně, aby se mu už nic nestalo……..a víte co? Ono se jim doopravdy nic nestane. Děti ale ztrácejí chuť být tu s námi. Podílet se na chodu domácnosti, být její součástí. Začnou se nudit, a s nudou jde ruku v ruce problémové chování. Nemusíte kupovat drahé vybavení nebo pomůcky. To, co potřebujete, najdete venku na zahradě, v parku, v lednici, v šuplíku s naběračkami... Nabídněte dětem důvod proč ráno vstát a prožít den. Někdo se těší na to, že bude lítat venku s kamarády. Jiný nemůže, ale určitě má něco jiného, co by ho mohlo bavit: třeba půl hodinka s mámou, tátou, bráchou, pečovatelkou, která bude jenom jejich. Budou si povídat, kreslit, hrát pexeso, nebo jenom tak sedět spolu a nedělat vůbec nic, i to může být super. Jděte na to přes smysly. I kvadruplegik může dostat do ruky kameny, hlínu, klacík a bude to pro něj zajímavé. Veřte, že se bude na další takové objevování světa těšit.

Rodiče umytých v židlích napolohovaných dětí mají opravdu velmi překvapený výraz v očích, když se jich ptám, kdy naposledy jejich, dítko leželo jenom tak na zemi,  v trávě, v písku?  Ale … vždyť přeci… se nemůže hýbat….!!! No a! Právě proto s ním musíte hnout VY a dopřát mu jiný vjem. Třeba právě to ležení na tvrdé chladné zemi, lechtavé trávě, nestabilním písku. Zařiďte, aby se jim NĚCO stalo. Probuďte smysly!